Historie

V bohaté řecké mytologii existuje pověst o sporu mezi bohem moře Poseidonem a bohyní moudrosti a odvahy Athénou o to, čí jméno ponese nově zbudované město na poloostrově Attika. Po čase, kdy nikdo nebyl schopen tuto při rozhodnout bylo navrženo, že město ponese jméno toho, kdo dá jeho obyvatelům hodnotnější dar. Jako první Poseidon udeřil svým trojzubcem do země a z ní začala prýštit slaná voda. Poté Athéna udeřila do země svým kopí a to se změnilo v olivový strom – olivovník. Bylo rozhodnuto, že olivovník je pro lidi daleko hodnotnějším darem a proto bylo nové město nazváno Athény, na počest bohyně.

Ve skutečnosti olivovník pochází z doby cca dvanáct tisíc let před naším letopočtem ze Středomoří, ale přesné místo původu bohužel již není známo. Není pochyb, že hlavní zásluhu na rozšíření oliv a olivového oleje mají Řekové. V období let 5 000 až 1 400 přnl. se pěstování oliv rozšířilo z řeckých ostrovů na Kypr, do Egypta, Sýrie, Izraele, Palestiny a jižního Turecka. Přibližně od roku 1500 přnl. jsou řecké ostrovy světově největšími pěstitely olivovníků a to jen dokazuje obrovské množství olivových hájů po celém jejich území.

Slovo oliva pochází z Minojské kultury, kde byl používán tvar elaiwa (oliva), který byl transformován v klasické řečtině do slova elaia (oliva) a elaion (olivový olej). Řekové dále svou znalost předali do latiny kde olea znamenala oliva a oleum olivový olej.

Olivovník roste v Řecku přes 10 000 let, jak udává Homér, který dokonce olivový olej nazval tekutým zlatem. Ve starobylých záznamech jsou zmínky o používání olivového oleje k medicínským účelům, péči o tělo, čištění, výrobě parfémů a v neposlední řadě ke svícení. I proslulý starověký lékař Hippokrates požíval toto „tekuté zlato“ k léčbě svých pacientů.

Olivovníky byly pokládány za posvátné a dle zákonů, které byly ustanoveny athénským básníkem a zákonodárcem Solónem, kdo vyvrátil či jinak zničil olivový strom byl vyšetřován soudem a v případě prokázání viny byl i popraven.

Při Olympijských hrách sloužily koruny zhotovené z olivových větviček k dekorování vítězů a jako nejvyšší pocta a vyznamenání. V průběhu Panathénské slavnosti byl olej ze svatých olivovníků považován za jednu z nejhodnotnějších cen, jaké bylo možno získat.

Zdroj: http://www.cretanoliveoilexport.com/en/history.php

 

Výroba

Na výrobu 1 litru olivového oleje se spotřebuje 5 až 6 kilogramů oliv. Olivy na olivovníku dozrávají teprve ve věku 10 až 15 let. Po 100 až 150 letech se množství oliv na stromě postupně začíná snižovat, stáří olivovníku má však vliv pouze na množství dozrávajících oliv, nikoliv na jejich kvalitu.

Olivovník kvete na jaře a až do počátku zimy jeho plody postupně dozrávají. Tehdy nastává doba sklizně. Plody se trhají buď tradičním způsobem ručně (ordeño), nebo za pomoci dlouhých ohebných tyčí, kterými se olivy srážejí a padají na plachty rozložené pod stromy (vareo). Příklad mechanického stroje Možné je využít i mechanických vibrujících strojů připevněných na kmen či větve stromu.

Výroba Olivového oleje ELAIAN probíhá lisováním oliv. Nejkvalitnější a chuťově nejbohatší olivové oleje se označují jako extra panenské olivové oleje. Pocházejí z prvního lisování a jsou vyráběné za nízkých teplot ( do 30 °C ) při použití tradičních mechanických postupů. Takto vyrobený extra panenský olivový olej je zdraví nejvíce prospěšný a obsahuje velké množství látek, které upravují vysoký krevní tlak a mají celkově příznivé účinky na lidské tělo.

 

Olivovník, pochází z oblasti kolem Středozemního moře. Olivy se pěstovaly již před 10000 lety. Již v prehistorii existovaly divoké olivovníky, jejich kultivace začala pravděpodobně ve starověké Mezopotámii. Odtud se rozšířily směrem na západ, do oblasti Středomoří. Olivový olej hrál významnou roli v námořním obchodě, kterým se zabývali féničtí a řečtí obchodníci. Tato rostlina je natolik úzce spojena s historií a kulturou Středomoří, že se stala jeho symbolem. Z plodů olivovníku se vyrábí olivový olej, který byl od nepaměti nesmírně ceněným artiklem. Ve starověku byl užíván k přípravě pokrmů, v lékařství, k masážím, k přípravě kosmetických prostředků, jako náplň do chrámových lamp, ke konzervaci… Větvička olivy byla starobylým symbolem míru. Olivová ratolest v zobáčku bílé holubice je ostatně symbolem míru dodnes.